Tenhle článek vzniká několik týdnů. Často zažíváme zajímavé události, které ale nevydají na celý článek. I tak by je byla škoda nezmínit.
EDIT: Dopsáno pár minut po návratu zpět do ČR.
Denní režim
Vstávám kolem sedmé hodiny. Někdy dříve, jindy maličko později. K snídani si rád dávám ovoce z předchozího dne (banány, meloun apod.), popřípadě chleba, třeba s burákovým máslem. Vyrážím kolem osmé, ale ne vždy přímo do kanceláře. Často potřebuji ještě předtím něco zařídit. Zajít do kanceláře ALISO (oddělení, které se o nás stará), pro zásoby, nebo třeba do prádelny. Pereme si ručně, což sice není problém u ponožek, ale u kalhot už jo. Ať se snažím sebevíc, tak z oblečení nedokážu dostat všudypřítomný prach. Takže kalhoty a kraťasy nechávám vyprat v prádelně.
Mezi osmou a devátou tedy přicházím do kanceláře, kde se věnuji spoustě věcem. Pomáhám ve výuce, konzultuji se studenty, nebo si dělám svou práci. Občas nějakou maličkost do firmy, jindy řeším maily. Také jsem se zde začal učit psát všemi deseti přes aplikaci Psaní hravě. Zatím píšu dost pomalu, ale už dokážu psát poslepu (kromě horní řádky s diakritikou, na tom právě pracuji).
Na oběd chodíme nejčastěji do Studentského centra, které mám hned vedle kanceláře. Je to tam trochu smutné, téměř všechny lavice a sedačky jsou nějakým způsobem rozbité. Škoda.
K obědu mám pokaždé rýži se zeleninou a jako omáčku střídám fazolovou, mingi (hráškovou) a ndeng (podobná, jako mingi).Občas přihodím avokádo a téměř nikdy nesmí chybět čerstvý džus. Nejraději mám mangový, občas beru také mango řízlé červenou řepou. Zajímavá kombinace.
Odpoledne pokračuji v práci, v 5 musím opustit kancelář. Ostatní odcházejí a musí se zamkonut. Z kanceláře vyrážím buď do Jujy na nákup a nebo přímo domů.
Poměrně často chodíme s ostatními běhat, cvičit, případně společně vaříme. Asi nejčastější večeře se skládá ze slaných placek [čapati] a guacamole. Chutná to skvěle.
Večer buď ještě něco píši, nebo si povídáme s ostatními. Občas rozhovor proložíme pivem, které je tu ale dost drahé, takže raději pijeme například whisky s colou.
Spát chodím kolem 11, výjimečně později.
Učení
Je to legrace, vážně tu učím na univezitě 🙂 Ne tedy nijak často, ale párkrát jsem přednášel. Pro studenty, doktorandy i vyučující. Také když jsem v kanceláři, tak za mnou chodí studenti a jsou velmi zvídaví. Musím říct, že je to velmi zajímavá zkušenost a přijde mi, že jsou mezi našimi a tamními studenty ohromné rozdíly.
U nás jsou studenti kreativnější, u nich zase větší dříči. My přemýšlíme, jak všechno maximálně zjednodušit a zefektivnit, což plyne z toho, že jsme přirozeně líní, oni si výsledky „vysedí“. Viděl jsem spoustukrát studentské práce na nejrůznější témata a takhle to na mě působí…
Všechno se to odráží i v jejich přístupu ohledně BIM, které je učím. Moc neví, o co jde, ale jsou ohromně motivovaní a chtějí se učit. Působilo to na mě dojmem, že tamní studenti chtějí celému světu dokázat, že i lidi z Keni můžou být velmi úspěšní. A také fakt, že za vzdělání musí platit, takže si ho mnohem víc váží.
Nairobi – kongresové centrum KICC
Většinu návštěv Nairobi není třeba úplně zmiňovat. Jedná se o ošklivé, špinavé a znečištěné město. Nejsmutnější jsem z totálně špinavého vzduchu, kvůli extrémnímu množství aut a busů. O nějakých filtrech v motorech si můžete nechat jen zdát. Pokaždé mě z tam bolí hlava. Už několikrát mě díky tomu napadlo, že zdánlivě zbytečná a obtěžující nařízení, které v Evropě máme nejsou zase tak zbytečná. Třeba ty, které omezují vjezd do center měst vozidlům nesplňujícím požadované limity znečištění…
Kongresové centrum (Kenyatta International Convention Centre) bylo postaveno na konci 60. let norskám architektem jménem Karl Henrik Nøstvik jako symbol nezávislé Keni. Na úplné špičce věže se nachází heliport a pokud tam právě nikdo nepřistává, používá se plošina jako vyhlídková terasa.
Více o historii: https://en.wikipedia.org/wiki/Kenyatta_International_Convention_Centre
Kočka
Už několik dní kolem obcházela březí kočka. Nikdo jsme se s ní extra nebavili, až na Rakušanku, která má kočky moc ráda. Takže po několika dnech hlazení se jí kočka odvděčila tím, že jí v noci vklouzla oknem skrz mříž do pokoje a ve skříni vrhla 3 koťata. Černé, šedé a zrzavé. Kromě neuvěřitelného smradu neutrpěl pokoj žádnou újmu, takže nakonec se ostatní rozhodli, že si kočku i s koťaty necháme v domě. Já sice trochu brblal, ale přeci jen jsem po pár dnech odjížděl, tak jsem do toho nechtěl / neměl co kecat.
proti povrchnosti 