Co napsat na blog po více několikaleté pauze? Ještě vzhledem k tomu, co všechno se mezitím odehrálo…? Těžký úkol… V osobním životě to byl návrat do z Dubaje, stěhování, svatba a syn Jonáš… V profesním se toho stalo také dost… Což nás (už není žádné já/mě, hehe) koneckonců přivedlo do Curychu. Nápad na další pokračování blogu není z mé hlavy, ale když jsem o tom během dnešního běhání přemýšlel, říkal jsem si, že to vlastně dává smysl. Byl jsem vážně překvapený, kolik lidí zde četlo minulé příběhy. Reakce (veskrze pozitivní) mě provázely ještě několik let po návratu do ČR. Tak třeba i tato kapitola bude pro někoho užitečná a najde v ní inspiraci.
Curych: proč a jak?
Nejde začít ničím jiným, než vyjasněním, proč tu jsme a co tu děláme. Celý příběh se začal psát hned po dokončení Fakulty stavební ČVUT v Praze někdy v roce 2015. Byl jsem tou dobou zapálený student, a jednoduše jsem si nedokázal představit, že ze dne na den přestanu do milovaného kampusu docházet. Řešením se logicky stalo doktorské studium. Prvotní motivací tak zdaleka nebyly (vyučující a kolegové prominou) vznešené myšlenky typu „posunout lidské vědění“, „změnit svět“. Jednoduše mě naplňovalo učení dalších lidí a inspirovalo vysokoškolské prostředí.
Po několika letech paralelního studia a práce ve společnosti cadconsulting, se naskytla možnost odcestování do Dubaje. O tom se zde ostatně můžete leccost dočíst. Po návratu z této exotické destinace jsem měl možnost se více zapojit do práce na výzkumných porojektech v rámci Univerzitního centra energeticky efektivních budov a později i pro společnost Siemens. Všechna práce se neustále točila kolem informačního navrhování budov (BIM), ke kterému se postupně přidávalo environmentální hodnocení budov (LCA). Kombinace těchto dvou témat se stala klíčovou jak v práci pro UCEEB, tak pro Siemens.
V rámci jednoho z mezinárodních akademických projektů se zrodila myšlenka stáže na zahraničním akademickém pracovišti. Je to, konec konců, také jedna y doporučených podmínek pro absolvování doktorského studia. Tak jsem začel přemýšlet, kam bych se chtěl podívat. Po několika měsících strávených v Oslu, Macau, Nairobi a více než roce v Dubaji jsem měl vcelku komplexní zkušenost z různými místy. Jako hlavní priority byly (zejména v souvislosti na současnou rodinnou situaci) zvoleny:
- blízkost,
- kvalita instituce,
- osobní vazby,
- jako bonus němčina.
Do nejužšího výběru tedy postoupilo Německo, Švýcarsko a Rakousko. V Německu jsem díky předchozí práci pro Siemens strávil během posledních let dost času a představa takovéto stáže se jevila velmi pozitivně. Zároveň však naše pracoviště na FSv, resp. UCEEB nemá vybudované tak dobré osobní vazby na pracovišti zabývající se kombinací zmiňovaných témat (BIM, LCA). Zbývalo tedy Rakousko a Švýcarsko a v tomto bodě byl primárně zvolen právě Curych. Vždycky jsem podvědomě vnímal ETH jako špičkovou iniverzitu a představa stáže právě zde byla velmi přitažlivá. Proto byla tato instituce, resp. její pracoviště Sustainable Construction zvoleno jako výchozí bod pro další vyjednávání.
Už jsem se zmiňoval o osobních vazbách. V akademické sféře jsou (stejně tak jako kdekoli jinde) naprosto klíčové. Nedávno jsem četl příspěvek od Blanky Pilátové, studentky VŠCHT, toho času na podobné stáži v portugalském Portu o jejích strastech při hledání takové stáže. Psala o frustraci plynoucí z hledání naslepo a o tom, jak bezvýsledná tato činnost byla. Jakmile však napsal/a vedoucí (nebo kolega? omlouvám se, nepamatuji si již detaily), šlo to najednou vše hladce. Podobným způsobem jsem k této stáži přišel i já. Při procházce městem během konference v Grazu v roce 2019 se kolega zeptal mého současného vedoucího, jestli bych mohl na pár měsíců přijet. A on že „sure, no problem“. Po tomto, byť neformálním, příslibu, následovala další fáze a sice shánění financování takového projektu. Po průzkumu stipendií od švýcarské, resp. české vlády se naskytla možnost využít program Mobility. Tento program je financovaný MŠMT a je určený přesně pro podobné účely. Bohužel, vyřídit celý proces trvalo zhruba 8 měsíců. A mezitím přišel Covid. Kvůli tomu byl můj pobyt několikrát odložen a místo října 2020, resp. ledna 2021 byl nakonec stanoven datum příjezudu na květen.
Takže nyní jsem konečně zde.
Přípravy cesty a příjezd
Samotné přípravy byly… náročné. Ani ne tak kvůli odjezdu, s tím máme já i Lenka zkušeností dostatek. Ale současná covidová situace veškeré detaily ohledně stěhování více než komplikovala. Zároveň život už není tak jednoduchý, jak býval. Už to není žádné sbalení 50l batůžku, se kterým člověk vydržel půl roku. Ono když se člověk stará jen sám o sebe, takovéhle legrácky jsou v pohodě. Nicméně nyní už to jsou další důležité věci, které determinují naše možnosti: plíny, odrážedlo, příkrmy a další hromara „drobností“, které z naší cesty udělaly perfektní potvrzení pravidla, které říká, že „čím větší auto máš, tím víc bordelu taháš“!
Další komplikace nastaly s naším českým bytem. Opět další konsekvence plynoucí z dospělého života. Kde by se dříve podobná situace řešila útěkem z koleje, případně výpovědí nájemní smlouvy, bylo nyní nutné náš milovaný řevnický byt pronajmout. Holt hypotéka se sama nezaplatí. Po řadě peripetií jsme nakonec našli vhodnou rodinu (pokud tohle náhodou čtete, přejeme vám hodně šťastných chvil u nás v bytě!). Aby toho nebylo málo, tak před naším odjezdem byla Česká republika uvedena na seznamu zemí, ze kterých když do Švýcarska přijedete, musíte nastoupit do kareantény. To, spolu s nejistotou překračování několikerých hranic, mělo za následek, že jsem v první fázi přijel sám. Zařídit byt, odstěhovat věci atd.
Přijde mi to všechno jako těžko uvěřitelný příběh. Kluk z vesnice kousek od Plzně dostane úplnou shodou okolností možnost pracovat na jedné z nejprestižnějších univerzit na světě. Když jsem po příjezdu do Curychu zkouknul aktuální statistiky a zjistil, že se opravtu jedná jednu z top 10 univerzit světa, málem mi vypadly oči z důlků. Slibuji, že se zde pokusím zanechat co nejlepší dojem!
Od 6. května se situace změnila a již není po příjezdu z ČR nutný ani test, ani karanténa. Takže během příštího týdne dorazí i Lenka s Jonášem a náš pobyt bude moci plnohodnotně začít! 😉
V příštím příspěvku se rozepíšu o detailech hledání stáže, zařizování bytu a prvních dnech v Curychu.
proti povrchnosti 