9 – Ugandou napříč

V taxíku do Kigali, hlavního města Rwandy… Vzhledem k tomu, že mi nedali East Africa vízum, tak zatím nemám vízum. Jsem zvědavý, jak to dopadne. Taky jsem zapomněl převést peníze ze spořicího účtu na běžný, tak snad někde v Kigali seženu Wifi. Bude to ještě legrace 🙂

Vzhůru do Kampaly, Kabale a ještě dál

V neděli ráno se v nemocnici probouzíme s lehkou kocovinkou. Nile speciál, místní pivko nakládá nějak víc, než jsem zvyklej… Jirka se ke mě nakonec na pár dní přidává a teď ještě jede na pro věci do děcáku v Mutai. Já se mezitím vydávám do místního Mzungu podniku, kavárny evropského typu. Původně chci psát blog, ale bolavá hlava to nějak nedovoluje 🙂

Nakonec se nám daří vyrazit až po obědě a bereme matatu do Kampaly. Cesta trvá asi 2 hodinky a kromě toho, že jsme projížděli silnici, ze které se na chvíli stala řeka, nestává nic zvláštního. Kampala nás vítá smogem, hlukem a ruchem. Na to, že je sobota odpoledne, tak celkem slušná práce. Společně s Jirkou shledáváme město jako jedno z nejošklivějších, která jsme kdy navštívili.

Nejprve zde míříme do nejlépe vypadajícího podniků v okolí, kde si dáváme pivko. Ne že bychom na něj měli po včerejšku nějakou extra chuť, ale potřebujeme oba na záchod a tohle místo slibuje nejlepší příležitost. Jako bonus máme přímá výhled. Škoda jen, že na tak ošklivé a přelidněné matatu nadrazi…

Ihned po pivku (a návštěvě zachoda) vyrazíme dál s nesnadným úkolem – najít bus do Kabale, města ležícího na úplně druhé straně Ugandy. Úkol nakonec není tak složitý, jak se zpočátku zdá. Přesně mezi starým matatu nádražím (na fotce) a novým (které je podobné rozlehlé) se nachází také nádraží autobusové. A jeden z nich dokonce jede přesně tam, kam chceme. Paráda!

Problém je jen v tom, že autobus je extrémně nepohodlný. A že cesta oproti plánovaným 5 hotinam zabírá hodin 9. Abychom to nepohodlí nějak zvládli, otvíráme láhev Becherovky. To se ukazuje jako účinná metoda řešení problémů a za chvíli už na nepohodlí zapomínáme a trávíme cestu samými duchaplnými řečmi. Dokonce se nám daří i usnout, což má ale za následek další trabl – přejíždíme naší cílovou stanicí, takže nakonec vystupujeme v Kisoru, posledním městečku před hranicemi s Kongem. A ne ve 3, ale v 5 ráno, takže skoro po 12 hodinách strávených v busu…

Naštěstí velice rychle sháníme noc v guest housu, kde máme dohromady docela malou manželskou postel. Ale je nám všechno jedno, chceme jen spát!

Cesta do Kampaly byla dobrodružnější, než jsme předpokládali.

/

Way to Kampala was much more adventure than we expected.

Vítejte v Kampale. Nejošklivějším městě na světě. / Welcome to Kampala, the ugliest city in the world.

Becherovka!

Nás luxusní pokoj. / Our luxury room.

Konečně v Kabale

Po probuzení se (nečekaně svěží) vydáváme opět na cestu, tentokrát už konečně to Kabale. To ovšem není tak jednoduché. Matatu zde nejezdí, nabízejí se nám pouze taxíky a bodaboda. Po chvíli bezradného procházení městem se nakonec rozhodujeme pro levnější variantu, bodaboda. Tahle vaianta se nakonec ukazuje jako dost bolestivá, protože cesta měří skoro 80 kilometrů. A to ve třech lidech a dvěma batohy na motorce není úplně příjemné. Moc nepomáhá ani fakt, že projíždíme naprosto neuvěřitelnou krajinou. Úžasné obdělávané kopce střídají kusy dzungle… No, posuďte na fotkách sami! Avšak my v tu chvíli myšlenky pouze na to, jak nás bolí zadky a nohy. Kecám – občas, když se řítíme tak kilco z kopce, tak myslíme také na to, jak by to asi dopadlo, pokud by nás bodá někde rozsekal. Samozřejmě o helmách jsme si mohli nechat jen zdat… Naštěstí dorazíme naprosto bez problémů do Kabale, takže je vše v pořádku.

Zde se chvíli vzpamatováváme a bereme dalšího bodu. Míříme totiž k jezeru Bunyonyi, našemu cíli. Cestou se však ukazuje, že nás bodá měl větší sebevědomí, než byl výkon jeho stroje, takže cestou do kopce (byl to vážně krpal) to motorka nedává. Rozhodujeme se tedy pokračovat po svých, nevěda, že kopec má stejné stoupání ještě asi kilometr. Naštěstí jede kolem pickup s asi pěti veselý i týpky na korbě. Ti nás vezmou s sebou na korbu a my jen litujeme toho, že se nám podobný dopravní postredek nepovedlo sehnat cestou z Kisora. O kolik by to bylo příjemnější!

K jezeru se teď už dostáváme v pohodě. Řešíme jen problém, kde se zde ubytovat. Kempy /resorty jsou buď prázdné a divné, nebo drahé. Nakonc tedy volíme dražší alternativu pokoje, ovšem s úžasným výhledem na jezero! Po zbytek dne odpočíváme, kecáme a ve společnosti Nike Speciál si užíváme výhled na jezero.

Tato část Ugandy je velmi známá pro výskyt goril, nicméně skovso výprava vyjde na stovky dolarů, které nemáme, takže se spokojujeme s jezerem.

Teď se smějeme, po 80km nám už do smíchu moc nebylo. / We are laughing now bůt afrter 80km we weren’t laughing any moře.

Úžasné výhledy cestou. / Absolutely wonderful views during the way.

Cestou k jezeru Bunyonyi. / On thé way to thé Bunyonyi Lake.

A opět s úžasným výhledem. / And again with awesome view.

Koncne u jezera. / Finally a thé lake.

Výhled z pokoje. / View from our room.

Poslední fotka a potom už opět vzhůru na cestu. / Last picture and on thé way again.

Ráno zde ještě snídáme, naposledy se kocháme výhledem na jezero, opět bereme bodu zpět do města, kde se rozcházíme. Jirka chytá bus zpět do Kampaly, uz se tesi na deticky 🙂 A ja beru matatu do zminne Rwandy, vstric dalsim dobrodruzstvym… Mimochodem hranice uz se blizi… 😉